Na Kavkaz po zemi: praktický návod (2024)

Rozsáhle aktualizováno 18. 8. 2024.

Úvod

V tomto článku naleznete praktický návod na cestu z Česka na Kavkaz po zemi, a to vlakem do Turecka a následně autobusem do Gruzie. Proč by někdo tak bláznivý a na první pohled nevýhodný podnik měl chtít podnikat, se můžete dočíst v článku Cestování bez létání. Popsaná varianta cesty se jeví jako nejlepší kompromis mezi pohodlím, cenou, emisemi skleníkových plynů, časem stráveným na cestě a jeho využitelnosti pro práci na počítači, četbu či jiné poklidné individuální činnosti. Nejpříjemnější je cesta na jaře či na podzim, méně příjemná v zimě (i když případné zasněžené výhledy cestou zpět Bulharskem rozhodně stojí za to) a v létě (dbejte na dostatek pitné vody v batohu!). Existuje samozřejmě i řada více či méně realistických alternativ, jejichž seznam je uveden na konci článku.

Cesta jedním směrem dle předloženého itineráře trvá 3 noci (nebo chcete-li 72 hodin z Brna do Sarpi/Batumi nebo naopak) a vyjde na cca 4.300 Kč. Okolnosti níže popsané cesty se mohou měnit, proto návod je k využití bez záruk. Pokud cestu (či její podstatnou část) podniknete, uvítám, když se podělíte o zkušenosti, ať už e-mailem, nebo do diskuze pod článkem.

Den 1. ČR – Rumunsko

Rychlíkem Metropolitan vyrazíte ráno v 5:44 z Prahy či v 6:22 z Brna, ve 12:28 (resp. 10:28) jste v Budapešti. Jízdenku lze koupit předem v e-shopu Českých drah, čím dříve, tím levněji, a již není potřeba ji tisknout (stačí appka Můj vlak). Vlak je velmi pohodlný, má zásuvky a na území ČR a SR funkční wi-fi. Dalo by se jet i spojem o 2 hodiny později, ale času na přestup by pak bylo nebezpečně málo.

V Budapešti přistanete buď na krásném nádraží Keleti vyznačujícím se všudypřítomným průvanem (skoro tajná čekárna s názvem „Váróterem“ je za 9. nástupištěm, za policejní stanicí), nebo Nyugati, kde lze v teple a klidu čekárny u úschovny zavazadel čerpat free wi-fi maďarských železnic. Jízdenka na další etapu Budapešť-Bukurešť (Bucuresti Nord) se nejlépe kupuje buď v e-shopu maďarských železnic MÁV-START nebo v e-shopu rumunských železnic CFR Călători (můžete porovnat ceny a varianty kupé; jízdenku si pro jistotu vytiskněte). Cenový rozdíl mezi jízdenkami zakoupenými s předstihem a na poslední chvíli je markantní.

Varianty pro tento vlak jsou následující (od nejlevnější po nejdražší):

• Sezení – příjemný, prostorný vagón, se zásuvkami, ale pochopitelně nic moc na spaní.
• Šestilůžkové kupé: je tam tma, klid, bezpečno, cestující jsou ukáznění, skvělé spaní – ale pokud zrovna nespíte nebo neležíte, nemáte moc, kam si sednout. Na horním lehátku máte nejméně místa, ale nejvíc soukromí.
• Čtyřlůžkové kupé – zdaleka nejpohodlnější, mnohem více místa (i jedinou zásuvku na kupé) máte na spodním lůžku a pohodlně si i sednete.

Může se stát, že přijedete na nádraží Keleti a musíte se přesunout na Nyugati, nebo naopak. Mezi nádražími přejedete metrem zhruba za 20-30 minut, jízdenku za 450 forintů si koupíte v automatu, lze platit kartou.

a) Z Nyugati na Keleti: modrou linkou metra č. 3 ve směru Kobanya-Kispest, na Deák Ferenc Tér přestoupíte na červenou linku metra č. 2 ve směru Örs vezér tere a vystoupíte na Keleti Palyaudvar.

b) Z Keleti na Nyugati: červenou linkou metra č. 2 ve směru Déli Palyaudvar, na Deák Ferenc Tér přestoupíte na modrou linku metra č. 3 ve směru Újpest-Központ a vystoupíte na Nyugati Palyaudvar.

Je to jednodušší, než to vypadá. Poblíž nádraží Keleti lze doporučit veganskou kavárnu Mennyország szíve Bio Bolt Organic Health Food&Coffee Shop na adrese Nefelejcs u. 3 (ale má otevřeno jen ve všední dny).

K vlaku do Bukurešti s odjezdem v 15:10 vyjděte včas a jděte až k předním vagonům, přímým do Bukurešti, ať vás neodpojí někde v kukuřičném poli. Pokud máte spací vagón, po kontrole jízdenek si od průvodčího vyzvedněte povlečení.

Při přejezdu do Rumunska se o hodinu posune čas a také vám zkontrolují pas (Rumunsko žel stále ještě není v Schengenu, a tak musíte projít hraniční kontrolou – byť relativně rychlou a bezproblémovou).

Poznámka: je šance, že do konce roku 2024 Rumunsko i Bulharsko vstoupí do plného Schengenu (nyní jsou v Schengenu pro leteckou a lodní dopravu) a hraniční kontroly odpadnou, což by také mohlo maličko urychlit příslušné železniční spoje.

Den 2. Rumunsko – Bulharsko

Ráno se dorůžova vyspaní probudíte v 8:42 v Bukurešti. Tady máte jenom 2 hodiny času, což při pedantismu rumunských drah opravdu není mnoho. Krizovka, pokud by vám náhodou ujel spoj na Istanbul, je přímý Flixbus Bukurešť-Istanbul, kterým můžete vše dohnat. Na nádraží Bucuresti Nord můžete bivakovat v prostorné čekárně se zásuvkami a free wi-fi. Nejdřív si ale v mezinárodní pokladně (off-line, tj. u okýnka) vyzvedněte v e-shopu rumunských železnic CFR Călători předem koupenou jízdenku do Istanbulu (resp. Halkali). Na tuto trasu vám e-shop vygeneruje kód, který u okénka vyměníte za řádnou papírovou jízdenku. POZOR! Vyzvedněte si rovnou i předem koupenou jízdenku na zpáteční cestu Halkali-Bucuresti Nord. Pokud jedete v „zimním“ období (viz dále), jízdenka on-line se koupit nedá a koupíte si ji u okénka (vyprodaná nebude). V tom případě odmítejte všechny možné místenky, co vám budou chtít prodat (snad kromě místenky do Ruse, která je podle jízdního řádu povinná).

Na nádraží je taky malý supermarket Carrefour nabízející mj. hummus a někdy i veganské pomazánky a další vymoženosti (např. rumunskou veganskou specialitu salata de vinete). Lze platit kartou, takže nemusíte shánět místní měnu.

Teoreticky byste si na tomto místě mohli cestu zkrátit přestupem již ve Videle místo v Bukurešti, ale co byste tam dělali? Navíc by vám tam nevydali jízdenku do Istanbulu (viz seznam stanic, kde je toto možné).

Nyní následuje série 3-4 navazujících vlaků, které na sebe vzájemně čekají, pokud byste ale cestovali v letním období (zhruba od poloviny června do poloviny října), můžete jet přímým lůžkovým vagónem z Bukurešti až do Istanbulu. Tento vagón tureckého původu má pěkná, nová a příjemná kupé pro 4 osoby (jiné varianty nejsou, jezdívá jen 1 vagon), v každém kupé je nade dveřmi u ovládacích prvků pod pokličkou jedna zásuvka. Odjezd a příjezd je ve stejný čas, jako uvedené navazující vlaky – na místech, kde se v zimním období přestupuje, můžete teoreticky jít na procházku, zatímco váš vagon budou přepojovat, ale pozor, ať najdete správné nástupiště – nemusí být totéž, jako na které jste přijeli. Poznámka: nelze vyloučit, že v případě mimořádnosti v letním období váš přímý vagón nebude přítomen a pojedete s přestupy jako v zimním období. Pokud chcete checkovat aktuální časy příjezdů a odjezdů, lze si snadno najít aktuální časový rozpis na webu bulharských železnic, překvapivě je to možné i na IDOSu.

V 10:47 odjíždí vlak z Bukurešti do Ruse – tedy, někdy vypadá spíš jako tramvaj, ale je celkem pohodlný. Nemá sice zásuvku ani wi-fi, ale zase vám tato etapa nabídne opravdový skvost v podobě přejezdu skoro dvouapůlkilometrového mostu přes Dunaj na rumunsko-bulharské hranici. Před vystoupením z vlaku (či pokračováním vlaku z Ruse) musíte ukazovat pasy, ani Bulharsko to zatím do Schengenu nedopracovalo.

Pokud přestupujete v Ruse, na bezplatném WC si naberte pitnou vodu a na elektřinu se připojte do shořelé, ale funkční prodlužovačky v boční chodbě mezi dvěma automaty. Ovšem pozor, někdy jede vlak až do Gorne Orjahovice a i když ne, nově je přestup v Ruse velmi krátký.

Legrační prehistorické vagóny vlaku z Ruse do Gorne Orjahovice prošly pokusem o modernizaci, pročež některá kupé mají zásuvku – zejména ta, co mají na skle nalepené palmy a motýly (sic). V 16:15 nezapomeňte vystoupit v Gorne Orjahovici, vlak pokračuje dále do Sofie.

Gorna Orjahovica vás přivítá zábavným nádražím, kde je osvětlená ta část haly, která není přístupná cestujícím, a naopak. Na boku sloupů prosklené stěny nádražní budovy jsou téměř neviditelně funkční zásuvky a WC s pitnou vodou je přístupné zdarma, zato znamenitě páchne a visí tam výhrůžné cedule varující před krádežemi (jako kdyby bylo co). Na návsi (plácku před nádražím) někdy probíhá diskotéka formou z auta pouštěného rádia. Nádraží má taky automat na kafe, pročež se hodí mít drobné leva.

V 17:30 odjíždí další „rychlík“ do Dimitrovgradu, kde byste měli být ve 22:00. Potěmkinovské nádraží v Dimitrovgradu bude pravděpodobně při vašem příjezdu už zamčené (takže se s nikým neporadíte, byť i to by vám bylo zřejmě houby platné) a vlak do Istanbulu má odjíždět ve 23:55 (může přijet o něco později, vyrazil ze Sofie).

Den 3. Bulharsko – Turecko

V opravdu pěkném a pohodlném spacím rychlíku do Istanbulu budete muset nejspíš doplatit 10 EUR za lůžko (pokud už jste v letním období tímto vagónem nepřijeli z Bukurešti) – je nejlepší mít bankovku za tímto účelem nachystanou. Vždy ale chtějte hned doklad o zaplacení výměnou za bankovku z ruky do ruky – taky se může stát, že tím požadavek na platbu odpadne. A nebo vás průvodčí vyhodí z vagónu, v tom případě je lepší jít do dražšího za 15 EUR, ale s jízdenkou to alespoň nebude úplatek/zlodějina průvodčího. Noc je krátká, lehátko velmi pohodlné. Průvodčí vás vybaví povlečením a bude vás mile budit vždy, když se bude dít něco důležitého. A to bude každou chvíli.

Kolem půl druhé v noci probíhá přechod bulharsko-tureckých hranic. Bulhaři vás sice vzbudí, ale vyřeší vše ve vlaku, takže jen zase zavřete oči. Na turecké straně ale musíte vystoupit z vlaku, dojít k zamřížovanému okénku a tam vystát frontu. Kromě toho si musíte vzít s sebou všechna zavazadla a vložit je do rentgenu. Výhoda je zapamatovat si váš vagón a kupé, na což rozespalý člověk v noci může snadno zapomenout. Další výhoda je vyjít z vlaku svižně a zamířit k místnosti s nápisem „PASPORT“ – čím dřív dostanete razítko, tím dřív si zase můžete jít lehnout. Nicméně, pohraničníci ještě zase přijdou za vámi do vlaku si to razítko zkontrolovat. Někdejší buzerace ve formě namátkových výslechů cestujících s evropskými pasy, které vedl největší blbec z řad tureckých celníků, již dle všeho v posledních letech naštěstí neprobíhá.

Ráno vystoupíte v Halkali, což je poměrně hnusné předměstí vzdálené asi 30 kilometrů od Istanbulu. Odsud se do centra Istanbulu na nádraží Sirkeci dostanete městskou železnicí Marmaray. Na to potřebujete šalinkartu s názvem Istanbul Card a kredit na ní. Obojí lze koupit v automatu za turecké liry nebo i s pomocí platební karty (ne všechny ale spolehlivě fungují, a jelikož v Halkali není ani směnárna, ani bankomat, chcete-li mít jistotu, doporučuji sehnat si turecké liry předem). Cesta trvá odhadem 45 minut a vlak jede každých cca 15 minut. Mimochodem – zjistěte si, jestli se zase o hodinu neposunul čas.

Pokud máte čas, ideální je udělat si v Istanbulu den (dva, tři…) volna, ubytovat se a kochat se pamětihodnostmi. Pokud ne, jeďte Marmarayem na Sirkeci a tam na stejnojmenné zastávce sedněte na tramvaj (opět použijete Istanbul Card) a jeďte bez přestupu na zastávku Yusufpasa. Po výstupu z tramvaje přejděte ulici směrem doleva a vydejte se proti směru, z kterého jste přijeli. Po pravé straně minete obchod „Sok“, kde se dají nakoupit levné veganské potraviny (dolma, fazole, olivy, cik kofte, chalva…), a půjdete až za cihlové schody, než narazíte na první uličku Sorguccu Sokak (pozor, najděte uličku, nikoliv jen mezeru mezi domy). Po ní stále rovně a dojdete na jinak těžko dohledatelné autobusové nádraží Aksarayemniyet s odjezdy autobusů na Kavkaz [mapa].

Po zkušenostech vřele doporučuji koupit si jízdenku u společnosti Metro (pokud nemáte liry, ochotně vás doprovodí ke směnárníkovi v rámci autobusáku, který má normální kurz). Jízdenky na autobus Metro se dají teoreticky koupit i v e-shopu, ovšem pozor, vyskytly se případy, kdy nepřišla jízdenka elektronicky a ani na místě ji neměli v systému (někdy ovšem nepřijde elektronicky, ale na místě o ní vědí a vydají ji). Zároveň nelze garantovat, že pokud přijdete na Aksarayemniyet ráno, budou na 14:00 volná místa. Zatím nevím, jak tuto věc spolehlivě řešit, pokud máte tip, napište mi, prosím.

Ačkoliv je Metro některými znalci považované za nesympatickou korporaci, výhody jsou ve srovnání s jinými autobusovými dopravci nedocenitelné: pojedete celkem pohodlným autobusem (v srpnu 2024 dokonce s uspořádáním 2+1 a opravdu velkorysým prostorem i pro větší lidi – ale nevím, zda to je nový standard nebo náhoda), nebudete mít v cíli šesti- či vícehodinové zpoždění, stevardka vám neustále bude nosit vodu a čaj, a možná vás ani nebude na zpáteční cestě nutit pašovat chlast a cigára přes hranici. S chlápky v kanceláři Metra (podobně jako se stevardkami v autobuse) už můžete pohodlně mluvit rusky nebo gruzínsky a jejich přívětivost a smysl pro humor vás naladí na další cestu. Navíc si v kanceláři můžete odložit zavazadla a jít se bez zátěže courat.

Autobusy do Gruzie odjíždějí ve 14:00 (pozor, ilustrační fotka autobusů je z dob, kdy odjížděly v poledne), do té doby je třeba stihnout si zajít na vodní dýmku a čaj, např. do vynikající nedaleké čajovny HorHor. K jídlu lze pak doporučit naprosto excelentní a laciný falafel a hummus v bistru Alşamyat (přibližná lokalita zde; je třeba vyjít po schůdkách na terasu a tam už to najdete; jen si řekněte, že nechcete jogurtovou zálivku). V autobuse se toho pak už moc dělat nedá. Byť mívá někdy i wi-fi (obvyklé heslo je deset nul nebo heslo stejné, jako název sítě), počítač si tam asi rozbalí jen nejsilnější povahy. Doporučit lze tedy zejména četbu, audioknihy a spánek do zásoby. Hodí se také vyfotit si SPZ svého autobusu, až ho budete rozespalí hledat na přestávce na nočním odpočívadle mezi deseti dalšími.

Den 4. Turecko – Gruzie

Brzy ráno dojedete na hraniční přechod Sarpi. Tady musíte vystoupit, vzít si všechny věci a s nimi přejít přes turecko-gruzínskou hranici, kde skončila mnohaletá přestavba. Nová funkční budova však nemá vliv na to, že pokud budou na hranici fronty, můžete někdy získat pocit, že se lidi ve frontě chovají jako dobytek a může i přijít nutkání je trochu plesknout. Inu, nezbývá, než si naostřit lokty a zvládnout to mírumilovně a s úsměvem. Po překročení hranice můžete hodinu či dvě číhat na svůj autobus a pokračovat.

Mnohem lepší je ale za hranicí už na autobus nečekat a dojet maršrutkou do Batumi, udělat si půl dne až den volna a dál do Tbilisi jet vlakem. Pokud chcete popojet taxíkem, jednoznačně nejlepší je Bolt – cenu budete znát předem, nikdo vás tedy neošidí, nebude to drahé a nejspíš pojedete hybridní Toyotou Prius, které jsou v Gruzii velká móda.

Trmácení se autobusem přes Gruzii je vzhledem k příšerné dopravě na silnicích možno doporučit jen v nejvyšší nouzi. Jízdní řády gruzínských vlaků lze najít a jízdenky koupit na stránkách gruzínských železnic. Např. super pohodlný vlak Stadler zvládne 400 km z Batumi do Tbilisi za 5 hodin, 2. třída vyjde jen na 35 lari (okolo 300 Kč) a fantastické výhledy do krajiny jako třeba v údolí Charagauli se vám nemohou nevyplatit. Pokud z jakéhokoliv důvodu pokračujete autobusem Metro, vězte, že vystoupit můžete téměř kdekoliv na trase Batumi – Samtredia – Chašuri – Tbilisi. Pokud jedete do Kutaisi, z autobusu vás vyhodí u dálnice do předplaceného taxíku, který vás odveze do města.

Specifika cesty zpět

Cesta zpět probíhá sice podobně, jako cesta tam, jenom naopak, přesto by se vám mohlo hodit pár následujících postřehů:

Pokud jedete z Tbilisi, vyrazte v 8:00 vlakem. Ve 13 hodin jste v Batumi. Autobusy Metro do Istanbulu nyní nově jezdí přímo od vlakového nádraží, takže přestup bude jednoduchý.

Jízdenky na autobus Metro je lepší si zajistit v předstihu, firma má prodejny po celé Gruzii, seznam prodejen zde. Autobus do Istanbulu odjíždí z Batumi v 15:30, reálně spíš o hodinu později (začínají v Tbilisi). Autobusák je (jako všechny) poměrně hnusný a podmínky tristní, lepší je sednout si bud na vlakáč, nebo do kavárny Dunkin Donuts, která je za rohem.

Některé autobusové společnosti nebo i jednotlivci*kyně vám dost možná budou před hranicí nabízet igelitku obsahující tři kartáče cigaret a jednu lahev vodky. POZOR: nejedná se o dárek, ale žádost o převekslování zboží přes hranice. Nechcete-li, lze zdvořile odmítnout. Po přechodu hranic nelze vyloučit, že váš autobus popojel a čeká na vás kousíček dál (za zatáčkou, kam není vidět – asi 150 metrů) – zkuste buď sledovat další lidi z vašeho autobusu, nebo si vás najde a odchytí stevardka.

Do Istanbulu přijedete nejpravděpodobněji něco po poledni. Tramvají dojedete na nádraží Sirkeci, odtamtud Marmarayem na Halkali. Pokud nemáte jízdenku, zde (ale dost možná i na Sirkeci) vám prodají v létě jízdenku do Bukurešti (v tom případě zkuste požádat o místenku do kupé, které je zatím prázdné, jinak pojedete po čtyřech a vedle budou prázdná kupé), v zimním období ale jen jízdenku do Dimitrovgradu. Pozitiva nádraží Halkali jsou pěkná čekárna se zásuvkami a solidní toalety zdarma. Jinak se ale nachází v prdeli světa a kromě ruin, novostaveb a řad taxíků tam není zhola nic. Jedinou zábavu tak můžete zažít s pomocí automatu na čaj a kafe (pozor, tlačítko „americano“ vám dá nějaký hnus s mlékem, takže jděte buď po „espressu“ nebo po „čaji“).

Při přechodu hranic ve směru z Turecka do Bulharska se skenování zavazadel neprovádí, takže svůj těžký batoh plný gruzínských vín a turecké tahini a oliv můžete v klidu nechat v kupé.

Pokud není léto a nejedete přímým vlakem až do Bukurešti, už ve 4:42 ráno vystoupíte v Dimitrovgradu, kde nelze platit kartou, takže si musíte doběhnout do bankomatu pro místní měnu a koupit si jízdenku do Ruse (až do Bukurešti vám ani tady neprodají). Doporučuji proto raději nakoupit dostatek bulharské měny leva už cestou na Kavkaz. Lokální jízdenka je ale levná, za nějaké dvě tři stovky přejedete celé Bulharsko.

V 6:05 odjedete velecourákem (staví u každého pangejtu, ale má zásuvky) do Gornej Orjahovice. Výhodou je, že se brzy rozední a oproti cestě na jih se budete moci kochat parádní přírodou Staré planiny. Z Gornej Orjahovice do Ruse pojedete nejspíš nejstarším vlakem, co v Evropské unii jezdí. V Ruse si musíte koupit jízdenku do Bukurešti, ale opět tady netuší, co jsou to platební karty. Nejlepší je tedy už v Dimitrovgradu (či cestou na Kavkaz) vybrat více peněz (aktuální přesnou částku bohužel nevím).

Závěrečné doporučení: na cestu se hodí špunty do uší, zásoby vody a pochutin a rozdvojka do zásuvky (uděláte tím velkou radost vašim spolucestujícím).

Orientační rozpočet

aktualizován v srpnu 2024; platí pro luxusnější variantu se čtyřlůžkovým kupé na trase Budapešť-Bukurešť a přímým spacím vagonem na trase Bukurešť-Istanbul (v letním období)

Brno – Budapešť	373 Kč
Budapešť (metro)	29 Kč
Budapešť – Bukurešť	1430 Kč
Bukurešť – Istanbul	1430 Kč
Istanbul – Sarpi/Batumi/Tbilisi	1100 Kč
celkem	4 362 Kč

Realistické alternativy

1. Vlakem z Istanbulu do Ankary a dále vlakem do Erzurumu/Karsu. Pokud máte opravdu hodně času a chcete/můžete si užívat slow travel, jedná se o zajímavou variantu. Z Istanbulu do Ankary se dostanete rychlovlakem (jezdí jich několik denně), a to buď z nádraží Pendik na východním okraji Istanbulu (jezdí tam Marmaray), některé jedou i z Halkali. Jízdenky lze předem koupit v trochu krkolomném, ale funkčním e-shopu tureckých drah (Türkiye Cumhuriyeti Devlet Demiryolları). Z Ankary dále můžete v 17:55 pokračovat pomalým, zato velmi pohodlným vlakem buď do Erzurumu, nebo do Karsu. V Erzurumu jste další den v 16:25. Jízdenky lze opět pořídit v e-shopu, v letním období je ale těžké ukořistit jízdenky do spacího kupé (jsou vyprodané chvíli po zahájení prodeje na daný den, což je cca 30 dní před odjezdem), ale i vagón na sezení je překvapivě pohodlný (s rozmístěním sedadel 2+1). Taky můžete pořád chodit do jídelního vozu a po deseti lirách popíjet čajíky. Z Erzurumu se dá dohopsat do Hopy pomocí autobusu společnosti Artvin Expres (poloha jejich kanceláře), a to ještě ten den večer či druhý den ráno v 7:30 (v případě nocování v Erzurumu). Z Hopy už není těžké dojet poslední kousek maršrutkou (dolmusem) do Sarpi na hranici. (Pokud jde o cestu přes Kars, dává smysl, jedete-li do Tbilisi; přesnou logistiku z Karsu na gruzínské hranice neznám.)
2. Třemi autobusy ČR-Sofie, Sofie-Istanbul, Istanbul-Gruzie. Asi o 16 hodin rychlejší než v tomto článku popsaná varianta, ale jen pro naprosté masochisty a masochistky. Opravdu. Vyzkoušeno!

Méně realistické alternativy

1. Již v roce 2017 projel testovací vlak na nově dokončeném železničním propojení Kars-Achalkalaki-Tbilisi. Běžné spojení mělo začít fungovat v září 2019. Dodnes není nic. Pokud budou zavedeny přímé vlaky Ankara-Tbilisi (resp. Ankara-Tbilisi-Baku) využívají tuto trať, mohlo by jít o velmi slibnou alternativu nepohodlného autobusu. Dá se jen spekulovat o tom, zda to nyní blokuje ázerbájdžánská diktatura, která od covidu neotevřela pozemní hraniční přechody.
2. Vlaky přes Bělehrad a Sofii namísto přes Bukurešť. Všichni, kdo někdy jeli vlakem přes Srbsko, se této možnosti smějí jako dobrému vtipu. V současnosti nejen, že nefunguje spojení z Bělehradu na Sofii, ale už ani ze Záhřebu do Bělehradu.
3. Jet vlakem do ukrajinské Oděsy a odtamtud trajektem společnosti UkrFerry do Batumi. Vzhledem k zasrané russácké invazi do Ukrajiny je nyní ale přeprava osob pozastavena. Dříve o plavbě platilo následující: Nevýhodou jsou kromě delší doby strávené na cestě zejména nepřesné odjezdy trajektů (zpravidla půl až tři dny zpožděných – sic!). Jinak je trajekt příjemný a je na něm klid. Jízdenku si můžete předem koupit on-line, na výběr jsou různé druhy kajut. Místo v dvoumístné kajutě stojí 4150 ukrajinských hřiven (ale jsou i levnější varianty). V kajutě je zásuvka, sprcha a WC. V ceně je strava 3x denně a v jídelně lze na místě domluvit veganskou stravu; v jídelně je také bar, kde prodávají kávu, pivo a vodku. Loď nehoupe, mořská nemoc nehrozí. Můžete vidět delfíny a Krym. Samotná plavba trvá cca 48 hodin. Na loď se dostanete tak, že v Oděse u železničního nádraží na nástupišti č. 9 příměstských autobusů nastoupíte na bus č. 25 a vystoupíte na zastávce „Burlackaja Balka“ u sídla společnosti. Poblíž je dokonce skromný obchod s potravinami. Od firemní budovy vás do přístavu dopraví autem/minibusem. Otázkou této varianty jsou značné emise a negativní dopady trajektu na životní prostředí, loď ovšem primárně pluje kvůli nákladu a nikoliv cestujícím – je to tedy na zvážení každého.
4. Využít autovlak Optima Express, který nabízí přímé spojení z rakouského Villachu do tureckého Edirne. Jedna cesta (pro pasažéra bez přepravovaného vozidla) ovšem stojí závratných 207 EUR.
5. Trajektem z rumunské Konstance do Poti nebo do Batumi. Tyto trajekty v současnosti nefungují a nejsou zprávy o tom, že by měly být obnoveny.
6. Vlakem do severokavkazského Vladikavkazu a odtamtud sdíleným taxi přes hory vysokého Kavkazu do Gruzie. Chtělo by se říct: „Leda na tanku!“
7. Nelze nezmínit někdejší přímý vlak č. 369 z ukrajinského Charkova do ázerbájdžánského Baku. Pochopitelně tento vlak s trasou přes Chujlostán nyní nejezdí a dost možná už ani nikdy nebude.
8. Stopem, na kole, pěšky…