Sen o jedné chvíli II.
Když v dáli sílí
touhy
mnoho dní
a vlády střílí
bohy
východní
mé smysly šílí!
Vlohy,
nadání,
chci vidět. Pošli
vrahy
čekání.
Když je čas odhalit
dosud přísně tajné
odkazy,
zrušit a rozbořit
předem porušené
zákazy,
není času nazbyt
zažít vytoužené!
Už brzy
jen na chvíli spatřit
tebou malované
obrazy.
Když tahy štětce
marně
soutěží
a barvy lehce,
jemně
souloží,
i v téhle řádce
básně
poslouží
tvá inspirace.
Veď mě
krásnou lží!
A když srdce temnot
touhou po běsnění
už nebije,
kvílí jenom vřískot
jeho utrpení
– tiše vyje.
Ztichl jeho tlukot?
Všechno odhodlání
pro naděje?
Zazní v žilách hukot!
Jen mě vezmi do své
galerie.
Nha Trang, Vietnam & vlaky na trase Brno-Plzeň, léto 2011