Díl 9.: Pohádka o pejskovi, jehož sukně byla příliš krátká

Abychom si odpočinuli po náročných zážitcích a rozmysleli si, co dál, navštívili jsme krčmu Slaměný hroch. „Pětkrát svěcenou vodu do půllitru,“ objednal jsem sebevědomým hlasem drinky pro celé naše hejno. „Jak to myslíte?“ otázal se hbitě číšník Ričrd. „Tak, jak to říkám,“ odpověděl jsem strašně drsným tónem a pro doladění efektu jsem si udělal na tvářích hologramové jizvy, hluboké jak moskevské metro. Ričrd jen zacvrlikal a už nesl husté nápoje. S nohama na stole
jsme umírněně relaxovali každý po svém. Zatímco jsem obhlížel design domovního zvonku, Kill Bill se představoval obstarožní lejdy u vedlejšího stolu fingovaným huhláním s ucpaným nosem: „Bon soir, je m’apelle Prasé“. Prase Klaus, největší cvikýř party, svině naše zubatá chundelatá, jen tak loudil zbytky kolem koše. Kikimorinka si malovala rty leskou šmoulajdou a Kukačka nahlas četla básničku z volně ležícího časopisu o plážové módě:

„Pohádka o pejskovi, jehož sukně byla příliš krátká. Žili, byli, za devatero kopci od dálavé země Muhehe, dvě zvířátka. Tlustý pejsek a ještě tlustší ovce, která neměla žádné zábrany, pročež ji nikdo neměl rád. V obecním vykřičeném domě se konala aukce hraček. ‚Cínový pohřebáček za půl mouchy pro ubohého pána v poslední řadě poprvé,‘ dražil Ričrd, který si jinak brigádně přivydělával jako makléř, jakousi tretku. V tu chvíli do dveří vrazil tlustý pejsek a ještě tlustší ovce. Tlačili před sebou radvanec plný much. ‚Pokloňte se královně much,‘ vybídl udivené účastníky aukce pejsek a vzorově vystřihl pukrle. Jeho sukně byla však příliš krátká a všichni viděli, co má pod ní. Zbídačení přítomní se skáceli na jednu valnou hromadu. Pejsek nelenil a hbitě vyčóroval cínový pohřebáček a utekl i s radvancem much směrem k zemi Muhehe. Ten večer byly děti ubohého pána v poslední řadě smutné. Jenže v Muhehe si na pejska počíhali a za trest musel v šusťákách stláskat dvě kila šlupek v těstíčku. Pokračování příště.“

Sotva Kukačka dočetla, rozesmál jsem se jako šunka na sluníčku a jen tak si něco pomyslel. „Škrund,“ zakručela sborově dvoutřetinová většina našich žaludků a nezbylo, než objednat cihly v nálevu a pořádně se nafutrovat.